Těžko něco překoná moje pocity ze dne, kdy jsem stanul na vrcholu hory Fuji. Nikdy nezapomenu na to, jak těžká byla cesta na tuto horu, na překrásný výhled do širokého okolí z ní ale také na přátelské jednání a odhodlání lidí co jsem cestou potkal.
Vystoupat na horu Fuji jsem si přál již velmi dlouho. Hora mne vždy fascinovala a přitahovala. Ale až když jsem se rozhodl na jaře tohoto roku vyrazit znovu do Japonska, mohl jsem začít samotnou cestu plánovat. Existuje mnoho webů a diskusních fór kde lze čerpat informace k výstupu na Mt.Fuji, já jsem ale našel téměř vše na webu https://www.fujisan-climb.jp/en/index.html
Moje první doporučení pro ostatní, kdo plánují na Mt.Fuji vylézt je – začít plánovat vše měsíce dopředu. Hora Fuji je v současné době velmi navštěvovaná a já osobně jsem měl v červenci problém najít volné místo pro nocleh v jedné z horských chat, který je nezbytný. Zdolávat Mt.Fuji v jeden den, způsobem „bullet climbing“ je podle mne velmi riskantní a zvládnout to mohou opravdu jen vrcholoví sportovci zvyklí na takovéto výšlapy. Japonské úřady rovněž tento způsob výstupu považují za extrémně nebezpečný a nedoporučují jej. Vhodné je proto ubytování si rezervovat klidně v dubnu nebo v květnu. Nutno také dodat, že sezóna kdy je možné na Mt.Fuji lézt je pouze od 1.7. (Yoshida trail) resp. 10.7. do 10.9. každého roku.
Díky tomu, že jediné volné místo pro nocleh bylo v horské chatě Warazikan – https://www.yamatan.net/hut/warazikan , která leží na trase Gotemba trail, bylo jasné kudy moje cesta povede. Gotemba trail je mimochodem trasou nejdelší :).
Velmi přehledné informace o jednotlivých trasách, včetně náročnosti a počtu návštěv najdete v této tabulce: https://www.fujisan-climb.jp/en/trails/index.html
Samotnou cestu k vrcholu jsem zahájil v neděli 27.8. v 5 hodin ráno. Jelikož jsem byl ubytován v Tokiu, musel jsem se nejdříve přepravit do městečka Gotemba, zde si koupit jízdenku na autobus, který jezdí pravidelně na 5.stanici a zase zpět. Pozor – autobus jezdí jen několikrát denně a čekání na odvoz do páté stanice vás může stát drahocenný čas! Proto je nutné dopravit se do města Gotemba tak, abyste stihli nejlépe dopolední spoje.
Po výstupu z autobusu na 5.stanici pak teprve vše podstatné začíná. Odsud je už vše jen na vás, na vašich silách, na vašem vybavení, na vaší vůli a odhodlání.
Pár informací a postřehů k vybavení. Nejsem nijak zkušený lezec po horách, ale jsem velmi rád, že jsem se na tuto cestu dobře vybavil. Základem byly trailové boty (Hoka), které jsou lehké, ale zároveň pevné a byl jsem opravdu nadšený, že jsem si je před cestou pořídil.
V den mého výstupu bylo na stanici Gotemba Eki 33 stupňů Celsia, takže jsem cestu začal jen v kraťasech a tričku. V batohu jsem pak měl lehkou mikinu a turistické kalhoty. Doporučuji pořídit si oblečení z moderních funkčních materiálů. Tričko pak doporučuji i jedno náhradní. Já jsem si nesl i teplou zimní bundu, kterou jsem použil ale jen večer na horské chatě, kde bylo chladno (chata leží ve výšce cca 3200m). Nicméně teplou bundu doporučuji mít v záloze. Počasí na vrcholu může být záludné. Samozřejmostí pak je také pláštěnka v batohu, určitě také pokrývka hlavy a sluneční brýle. Je běžné mít na výšlap turistické hole, které se dají případně půjčit i na chatě, ale nelze samozřejmě 100% zajistit že budou vždy volné.
Velmi také doporučuji pořídit si turistické návleky na nohy! Nevím jak vypadají ostatní cesty, ale při návratu přes Gotemba trail jsem téměř celou cestu šel hlubokou vrstvou lávového písku, štěrku a kamínků, které se mi neustále dostávaly do bot, což bylo velmi nepříjemné…
V batohu je nezbytné mít samozřejmě také jídlo a pití. Doporučuji vybavit se především proteinovými tyčinkami a gely, je to lehké a perfektně to doplní energii. Chaty kde se lze ubytovat také nabízí večeři a snídani, což vám ušetří síly, protože nemusíte brát tolik jídla do batohu a věřte, že při takové tůře se každý gram počítá. Na chatě je možné si také doplnit vodu. Já jsem si nesl tři druhy nápojů: 1 litr vody, 0,5 l Coca coly a 1,5 l iontového nápoje Pocari Sweat, celkově jsem měl ale nápojů zbytečně moc. Nutno ale dodat, že pokud by ve dnech výstupu a sestupu bylo bezmračné a horké sluneční počasí, vše bych nejspíše spotřeboval.
Cesta k chatě Warazikan mi trvala 5 hodin. Do cíle jsem dorazil v 16:12 a byl jsem opravdu rád, že již dále nemusím. Ubytování v této chatě je velmi skromné, nelze opravdu očekávat žádný komfort. Myslím, že je to tak i na ostatních chatách. Je zde ale vše co na takové cestě člověk potřebuje – jídlo a pití, místo ke spaní, toaleta. A také přátelský personál chaty a překrásný výhled do okolí. Potkáte zde rovněž řadu dalších cestovatelů.
Já osobně jsem měl problém na chatě usnout, i když jsem byl velice vyčerpaný, spát mi prostě nešlo. Zřejmě díky adrenalinu a vzrušení, kdy se mi stále hlavou honily myšlenky, že právě nocuji na hoře Fuji! Prostě něco tak výjimečného! Noc jsem tedy nějak přečkal v polospánku a odpočinul jsem si alespoň fyzicky a ráno mohl vstát s východem slunce. Bohužel v pondělí 28.8. bylo mírně zamračeno a slunce tak bylo skryté, což mne velmi mrzelo. Na tyto okamžiky jsem se velmi těšil. Větší zklamání ale jistě měli turisté, co vyrazili k vrcholu někdy kolem 1 hodiny ráno…
Podle ukazatelů mi měla cesta k cíli zabrat již jen asi 2 hodiny, což tak nějak nakonec bylo. I když je výškový rozdíl mezi chatou Warazikan a vrcholem Fuji jen několik set metrů, cesta jde neuvěřitelně pomalu. Svah hory je opravdu příkrý, stezka velmi kamenitá, problémy rovněž způsobuje nedostatek kyslíku. Roli také hraje samozřejmě únava z předešlého dne.
I když jsem se na tuto výpravu připravoval tréninkem několik týdnů, hora mi dala velmi zabrat. O to víc jsem se cítil šťastný, když jsem kolem 9 hodiny ráno prošel bránou Torii a vstoupil na vrchol sopky.
Kráter sopky se dá pohodlně obejít, což doporučuji, hora vám tak poskytne rozhled na všechny světové strany a je to tak také ideální místo pro fotografie. Já jsem se na vrcholu zdržel asi 2 hodiny, poté jsem se musel vydat na cestu zpět, abych stihl všechny spoje do Tokia.
Cesta ze sopky dolů je ale také nesmírně namáhavá! O hluboké vrstvě lávy, kterou jsem se musel brodit jsem se již zmínil. Co mne ale daleko více vysilovalo, byl svah hory, který dává neuvěřitelně zabrat stehením svalům na nohách. Jít několik hodin v tak náročném terénu dolů z kopce, je opravdu vyčerpávající. Na tento způsob chůze nebylo mé tělo úplně připravené a abych pravdu řekl, ani mne nenapadlo se v tomto směru připravovat. Cestou dolů jsem minul dokonce skupinu lidí, kteří museli jít pozpátku, protože svaly na nohou již ten nápor nezvládaly. Je to ale jen o přípravě a tréninku na takový výstup, cestou jsem totiž potkal i pár běžců…
Musím se také ještě zmínit o velmi zajímavém setkání, které se mi naskytlo právě při sestupu. Potkal jsem zde starší paní, japonku, která se rovněž vracela z výstupu. Dal jsem se s ní do řeči a když jsem zmínil Českou republiku a naši bývalou gymnastku, legendární Věru Čáslavskou, paní zatleskala radostí, protože si pamatovala olympiádu v Tokiu v roce 1964, kde Věra Čáslavská získala tři zlaté medaile a byla v Japonsku nesmírně populární (na medailon o Věře Čáslavské jsem mimochodem narazil i v olympijském muzeu v Tokiu). Pak jsme si povídali ještě celou cestu autobusem zpět do vesnice Gotemba. Dozvěděl jsem se, že tato paní má nyní 72 let a horu Fuji vyšlapala za život 14 krát. To je opravdu neuvěřitelné.
Bylo to velmi milé setkání, dokonce mi tato paní věnovala památeční plaketku, která byla vydána k 10.výročí zařazení hory Fuji na seznam světového dědictví a při čekání na vlak mi ještě zaběhla koupit zmrzlinu (což se mi zde v Japonsku nestalo poprvé!). Japonci jsou prostě neuvěřitelně milí lidé. V této souvislosti chci zmínit japonské přísloví ohledně šplhání na horu Fuji: „Blázen kdo nikdy nevyšplhal na horu Fuji. Ještě větší blázen, kdo na ni šplhal dvakrát“. Přemýšlel jsem zda bych se znovu někdy na horu Fuji vypravil a musím přiznat, že ano. Jediné co bych změnil je, že bych příště nešel sám. I když jsem byl rád, že jsem první výstup absolvoval jen „sám se sebou“, příště bych se chtěl o tak silné zážitky, které cestu na Fuji provází, podělit.
Jsem rád, že jsem se pro výstup na horu Fuji rozhodl. A jsem velmi šťastný, že se mi to podařilo. Byl to nezapomenutelný zážitek.
