Japonsko je zemí, kterou opravdu stojí za to vidět. Já jsem Japonsko projel během tří týdnů a na vlastní pěst (bez cestovky) a tuto variantu mohu určitě doporučit. Cesta byla vzrušující a plná zážitků. Hlavní rada před takovou cestou je: vše si podrobně naplánovat.
I když si dovedu představit, že bych přiletěl do Japonska s tím, že se rozhodnu až na místě, kde budu bydlet a kam všude se podívám, byl jsem rád, že jsem před cestou neváhal obětovat dostatek času na itinerář a vše si podrobně připravil. Moje hlavní trasa vedla přes Tokio – Osaku – Kyoto – Kobe – Hirošimu a Okinawu.
Letiště v Tokiu
Do Tokia, kam vede většina letů z Evropy, se dá přiletět buď na letiště Haneda nebo Narita. Haneda leží asi 30 minut od centra, Narita asi hodinu jízdy metrem/vlakem. Rozdíl může být také v ceně, kdy cesta z Narity stojí v přepočtu asi 500,-Kč, z Hanedy je to kolem 100,-Kč. Metro je určitě nejlepší a nejlevnější varianta pro cestování Tokiem.
Cestování po Tokiu
Pro přepravování je ideální pořídit si hned příletu dobíjecí kartu Pasmo Card. 
Kredit je možné na kartu doplnit na každé zastávce metra, vždy při průchodu do metra je vidět kolik kreditu na kartě ještě zbývá. Kartou jde platit i v různých automatech nebo obchodech. Před odjezdem z Japonska jde ve stanici metra požádat o ukončení platnosti karty a vrácení zbytku kreditu + zálohy 500 JP¥. O vrácení kreditu je nutné požádat personál ve stanici, jelikož je nutné vyplnit menší formulář se jménem. Kartu jsem použil ve všech městech kde jsem byl, nešlo s ní platit jen na Okinawě.
I když jezdí metro každou chvíli, je většinou velmi plné. Na určitých místech lze opravdu spatřit „nacpávače“ tedy personál, který do plného vagónu zatlačuje různé části těl cestujících, aby šlo dveře zavřít. Přes tuto značnou nekomfortnost takové cesty, s tím nikdo nemá problém, nikdo nikomu nenadává a nijak si nestěžuje. Nedovedu si představit, jak by taková tlačenice dopadla zde v Česku…
Celkově je cesta metrem na první pohled a i poslech jiná. Byli jsme v Japonsku tři a neustále jsme se bavili a ukazovali si různé zajímavé věci, co jsme viděli z vagónu (metro je zde spíše vlak, protože jede velkou část jízdy nad zemí). Po nějaké době jsem si ale všiml, že jsme jediní, kdo se ve vlaku baví. Takto to pak bylo i u všech dalších jízd. Při jízdě metrem asi 90% Japonců kouká do mobilu – čtou si, hrají hry nebo s někým píší, a zbytek spí. Opravdu výjimečně se baví mezi sebou. Při nastupování do vagónu cestující automaticky vytváření dvě fronty pro vstup do každých dveří vlaku – vystupující projdou koridorem a teprve poté ty dvě řady nastoupí. Automaticky zde panuje řád a respekt k ostatním.
Angličtina v Japonsku
I když je rozlehlost Tokia obrovská a rovněž linky metra jsou velmi spletité, nebyl větší problém se zde zorientovat. Na každé stanici jsou nápisy jak v japonštině, tak v angličtině. Rovněž ve vagónech metra jsou displeje, které zobrazují zastávky i v angličtině. Na každé stanici je personál, který dokáže poradit. Sice většina takového personálu neumí anglicky, s telefonem v ruce a zobrazením cílové stanice jsme se vždy nějak domluvili. Na větších dopravních uzlech jsou pak informace, kde angličtina již není problém.
Připojení k internetu v Japonsku
Ideální je mít po ruce telefon s navigací. Problém ale může být připojení k internetu. My jsme to vyřešili tak, že jsme si vzali s sebou jeden starší mobilní telefon a do toho jsme koupili předplacenou kartu pro neomezený internet. V tomto telefonu jsme pak vytvořili hotspot a měli tak internet stále k dispozici. Cena za 15 dnů neomezeného internetu v Japonsku byla v přepočtu 1000,-Kč. Velkým pomocníkem při cestování a hledání konkrétních cílů každého dne byla aplikace Google maps. Po zadání místa odjezdu a cíle vytvoří přesnou trasu s podstatnými informacemi jakým vlakem a v kolik hodin jet, na které zastávce vystoupit nebo přestoupit a také o ceně konkrétní jízdy.
