Jedním z největších překvapení mého cestování po Japonsku bylo, když jsem při pobytu v Hiroshimě zjistil, že zde právě probíhá výstava děl českého umělce Alfonse Muchy. Na výstavu jsem se šel samozřejmě podívat.
Hiroshima je mé oblíbené město. Na to, že bylo na konci 2.světové války totálně zničeno, je to nyní supermoderní metropole. I když většina turistů přijíždí do města asi hlavně kvůli památníku obětí války a jediné budově, která přestála výbuch atomové bomby (a kterou kdysi navrhl český architekt Jan Letzel) , je v Hiroshimě i okolí spousta dalších zajímavých míst, kam se stojí za to vypravit.
Jedním z těchto míst je Muzeum umění – https://www.hiroshima-museum.jp/en/ . Přesto, že jsem šel do muzea především kvůli výstavě Alfonse Muchy, byl jsem velmi překvapen, že jsou zde k vidění díla takových umělců, jako Van Gogh, Cezanne, Monet, Renoir, Picasso nebo Chagall.
Výstava děl Alfonse Muchy byla umístěna do samostatné budovy v areálu muzea a to dokonce do dvou pater. Nutno říci, že vše bylo perfektně připravené a obsáhle popsané, každé z děl mělo popisek v japonštině i angličtině. Musel jsem se radostí i pousmát, když jsem u jedné kresby četl, že Mucha začínal kreslit v Brně, tedy v mém rodném městě! V tu chvíli jsem netušil, jaké další překvapení na mne ten den ještě čeká… Po prohlídce výstavy Alfonse Muchy, která byla mimořádně zajímavá a to určitě ne jen pro mne, protože zde bylo opravdu plno návštěvníků, jsem si všiml, že v muzeu bude ten den klavírní koncert. Rozhodl jsem se tedy počkat a na koncert se jít podívat. Pianistou, který na koncertě vystupoval byl Noritaka Ito. Součástí jeho vystoupení byly i komentáře ke skladbám, které byly sice v japonštině, ale i tak jsem porozumněl, že řeč je právě o Muchovi ale také o Leoši Janáčkovi! Rychle jsem začal hledat nějaké informace a dozvěděl jsem se, že Noritaka Ito se zaměřuje právě na skladby Leoše Janáčka, který byl přítelem Alfonse Muchy.
Koncert byl nádherný. O to víc, že jsem mohl v daleké Hiroshimě slyšet skladby Leoše Janáčka a předtím vidět díla Alfonse Muchy, což bylo opravdu vzrušující. Po koncertě mi to ale nedalo a šel jsem sdělit své dojmy i Noritaka Itovi. Když jsem mu řekl, že jsem z České republiky, byl naprosto ohromen. Řekl mi, že zná Prahu a že vystupoval i na Slovensku a dokonce si vzpomněl na pozdrav a řekl „dobrý den“…
Byla to obrovská náhoda, že zrovna když jsem se rozhodl jet do Hiroshimy, zde probíhala výstava děl Alfonse Muchy. Štěstím osudu pak pro mne bylo, že jsem byl v muzeu i v den a hodinu, kdy známý japonský pianista přestavil skladby Leoše Janáčka.
